NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Newyorští konzumenti zeleného štěstí od počátku produkují celkem homogenní hmotu z toho, co zbylo z nu-metalové frajeřiny a deathcorového trendu, díky čemuž se dá říci, že mají lehce rozpoznatelný rukopis, který si snaží držet. Nové album „Ethernal Enemies“ je ve znamení mírného odklonu od nastolené cesty a vyvolává vášnivé diskuze hlavně u věrných fans. Queenští ranaři s rovným kšiltem byli vždy silní v tom, že jejich nekompromisní hutný buchar sázel na hrubou sílu a primitivní energii.
Jednoduchá brutalita obsažená ve skladbách, jež byly často vystavěny na prázdných strunách a hranatých hutných kytarových sekanicích, je na aktuální řadovce ředěna vyhrávkami, scratchováním a dokonce i podmáznutí založeném na synthových zvucích. Některé skladby jdou ještě blíž k nu-metalovým hopsačkám ve formátu, který definovali LIMP BIZKIT. Kluci na „Ethernal Enemies“ prostě ztrácejí koule.
Otázkou tak zůstává, na kolik v současné tváří kapely vězí prsty Joey Sturgise, který poslední době zvukově ohospodařuje líbivé směsky boy bandů z Brava a lascivního metalcoru typu BLESSTHEFALL, I SEE STARS, CROWN THE EMPIRE nebo úplně hlouposti typu ATTILA. Krom toho, že EMMURE zchudli v hutnosti zvuku a brutalitě, se mi zdá, že citelně ubylo i jakékoliv invence, i když ta kapelu v posledních letech také příliš neprovázela. Rozhodně zatím nejméně „cool“ kousek diskografie.
3,5 / 10
Speaker Of The Dead (2011)
Felony (2009)
The Respect Issue (2008)
Goodbye To The Gallows (2007)
The Complete Guide To Needlework (EP) (2006)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Victory records
Stopáž: 44:47
Album jsem si poslechl asi tak do půlky, protože dál už jsem na to fakt neměl. Jedna skladba jak druhá, hutný dropdowny - kapele v podstatě stačí prázdná struna a palmmute, nic víc není potřeba. Je to hrozně jednotvárný a nudný, ani vokál to nevytrhne - buď se rapuje (recituje?! těžko říct) nebo přijde growl, kde není rozumět ani slovo, ale vůbec.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.